Pojďme k sobě blíž
Přichází čas Adventu, období, kdy se příroda chystá k odpočinku. Pojďme se jí inspirovat! Pojďme jednou prožít čas Adventu opravdu jako svátky klidu a pohody! Dny se krátí a lidé k sobě mají blíž. Tedy…mohli by mít. Abychom byli schopni přiblížit se svému okolí, je třeba se nejprve ponořit do sebe, otevřít se sobě samému…
Stává se, že si v běhu událostí my lidi zvykneme, jedeme na autopilota. Bojíme se začít dělat věci nově, vpustit do života nejistotu, a třeba i změnit vlastní přesvědčení. Jedním z našich největších úkolů je plné přijetí sebe sama. Povolit a pustit se do měkkosti a uvolnění…třeba si i poplakat. Uvolnit všechna zranění, která jsme kdy utržili na své cestě životem. Bolí to a my se uzavíráme, bráníme se. Tím si paradoxně blokujeme cestu k sobě i k ostatním lidem.
Ochota jít do své zranitelnosti je nejhlubším předpokladem prožít ve vztazích skutečnou blízkost. Lidé se k sobě mohou přiblížit pouze tehdy, jsou-li ochotni stát před sebou takoví, jací opravdu jsou. Se svými sny a touhami, všemi pozitivními i negativními vlastnostmi. Znamená to být ochotni riskovat. Autenticky sdílet vše, co cítím, co potřebuji, po čem toužím… a přitom se nesnažit druhými manipulovat.
Většinu lidí představa, že by se měli takto otevřít, děsí. Protože v tomto stavu nás může druhý zranit – buď záměrně, nebo nevědomě. A zranění bolí. Máme strach, že nás někdo uvidí takové, jací opravdu jsme, a nebude nás milovat a respektovat. Nebo budeme moc závislí a potřební.
Čím více si to ale dovolíme, tím více dokážeme vpustit do svého života vše nové, krásné inspirující. Vše, co má skutečnou hodnotu. Dokážeme se více usmívat, dívat se hlouběji do očí nejen sobě, ale také druhým. Partnerovi. dětem, přátelům…. Staneme se jasnější a opravdovější.
Zavřete oči a zaměřte na svůj dech. Výdech – nádech. Dejte svému tělu ochutnat, že ho přijímáte takové, jaké je. Výdech – nádech. Vnímejte, jak se rozšiřuje vašim tělem pocit, že ho milujete takové, jaké je. Že sami sebe milujete takové, jací jste. Není většího daru a léku než tohoto.
Pokud nejdříve vyléčíme sami sebe, zůstaneme zranitelní, ale zároveň vnitřně silní. Jen tak můžeme prožít skutečnou hloubku vztahů. Budeme emocionálně zakotveni ve víře, že jsme hodni lásky a podpory a budeme pravdivě komunikovat to, co cítíme a potřebujeme. Když toto dokážeme, teprve pak můžeme jít do úplné blízkosti a otevřenosti ve vztazích, protože tam se skrývá skutečná láska.
A pak přichází radost, uvolnění a možnost přivítání všeho nového a krásného do života. Partnera? Místa? Dobrodružství? Bude to přesně podle vašich představ. Bude to přesně pro vás. Budete ladit s životem a život s vámi. Ano, chce hodně odvahy a upřímnosti k sobě samému. Podívat se, co vám nedovoluje jít do skutečné hloubky, přiznat si své strachy. Ale odměna stojí za to. Odemkněte potenciál k vytvoření šťastných, zdravých a láskyplných vztahů, které se stanou skutečným požehnáním. Budete zažívat klid, uvolnění, kreativitu, souznění a radost! A nejen o Vánocích
