Omlouváme se za tiskové chyby v Diáři pro radost 2018
Život přináší různé situace… Některé nastávají zákonitě: všichni kolem nás vidí, že si o ně koledujeme – jen my to z nějakého důvodu nevidíme… Ale jiné by nás ve snu nenapadly: ať již se jedná o ty úžasné „náhody“ kdy se stane něco neočekávaného a skvělého, tak i situace, kdy jsme přesvědčeni, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách: vše Xkrát zkontrolovali či přepočítali – a najednou zjistíme, že jsme zapomněli něco naprosto zásadního (jako třeba dítě… viz film „Sám doma“). Ať již se takové věci dějí z jakéhokoliv důvodu, jedná se o výzvu, jak takovou situaci ustojíme.
Před třemi roky, kdy jsme chystali vydání prvního ročníku Diáře pro radost, došlo k tomu, že v něm z naprosto nepochopitelných důvodů chyběly na 20ti stránkách mandaly (naštěstí jsme to zjistili těsně před spuštěním tisku a stihli vyměnit). Pět lidí všechny strany kontrolovalo a nikdo si toho nevšiml. Mám na to takovou teorii, že když se člověk dlouho na něco dívá, vidí prostě věci, které tam nejsou…
Tak se stalo, že jsme v letošním Diáři pro radost prostě přehlédli tak zásadní věc jako je letopočet! Tedy při zpětné analýze jsme zjistili, že chyby (ještě zůstaly Velikonoce z loňska) byly podchyceny hned v první korektuře, ale protože korektury dělalo souběžně několik lidí, tahle se zkrátka nezapracovala. Při dalších jsme se soustředili na všechny možné detaily – tečky, čárky, odstavce, barevné zvýraznění textu v článcích, lunární značky, přehazování citátů (když se nevešly na stránku, kde byly mimořádně významné svátky jako „Den trpaslíků“ apod.).
A protože jsme korekturám věnovali tolik času, byli jsme poměrně v klidu – a na chybu nás upozornili až zákazníci…
Jako autorka jsem stála jsem před otázkou: Co teď? Po té, kdy mne polil studený pot, jsem si uvědomila, že mám 3 možnosti:
- Vezmu to jako osobní tragédii a půjdu se utopit, zastřelit, oběsit či jinak sprovodit ze světa, což ale bude mít za následek, že už nikdy nic nevytvořím…
- Nechám celý náklad zničit, čímž zahodím několikaměsíční práci (svou i ostatních), zkrachuji, neboť budu tiskárně do smrti splácet celý vyrobený náklad a ochudím 5.000 lidí o všechny myšlenky a informace obsažené v Diáři….nehledě na neekologičnost a neekonomičnost tohoto řešení…
- Pokusím se nějak chybu napravit.
Jsem sice v některých věcech perfekcionista, ale zároveň miluju život – a tak jsem první i druhou možnost poměrně rychle zavrhla.
Mluvila jsem o tom s několika známými a někteří nad tím mávli rukou s tím, že si toho ani nevšimli nebo že si Diář pořídili kvůli přidané hodnotě v podobě citátů, článků, piktogramů apod. Ale každý jsme jiný. Když si koupím knížku, kde jsou hrubky, nepůjdu ji sice vrátit (zvlášť když jsme si ji koupila kvůli obsahu), ale o autorovi si pomyslím něco ne zrovna pěkného. Když jsem se vžila do role zákazníka, usoudila jsem, že by mne to zkrátka štvalo.
Tohle dilema probíhalo v době, kdy přistávala jedna objednávka za druhou a my jsme v našem velmi komorním kolektivu sotva stíhali vyrábět textilní desky, balit, odesílat, doplňovat zboží do obchůdků, jezdit na veletrhy a festivaly, řešit technické problémy, odpovídat na maily, dělat nezbytné marketingové kroky…a ještě asi tisíc různých drobností, které jsou s takovouto činností spojeny.
Vzhledem k mému obecně tvořivému přístupu k životu, jsem souběžně usilovně přemýšlela, jak omyl napravit… Dcera výtvarnice a grafička chtěla všech 5.000 diářů přemalovat… a protože je moc šikovná, věřím, že by to ani nebylo poznat. Jen by na to potřebovala několik let…
Po té, co jsme různé návrhy jeden po druhém zamítli, mne napadlo řešení: Připravit správný text ve stejném grafickém provedení, nechat vytisknout a PŘELEPIT!
Ti kreativnější si pravděpodobně vystřihnou jednotlivé číslice či písmena (je to ale trochu piplačka), ostatní vytřihnou a použijí celý text (už jsem to zkoušela a výsledek mi připadá uspokojivý).
A tak pokud jste našimi zákazníky a koupili jste si letošní Diář pro radost s tiskovými chybami, především se Vám moc a moc omlouváme. Chcete-li mít diář dokonalý a bez chyb, můžete si správný text buď sami stáhnout ZDE a přelepit lepidlem, nebo nám napsat o text vytištěný na samolepce, kterou Vám pošleme poštou.
A prosíme, zachovejte nám přízeň. Jsme jenom lidé a nejsme dokonalí. Nemůžeme Vám slíbit, že už nikdy nic nezkazíme. Ale kdyby k tomu zase někdy došlo, uděláme, co bude v našich silách, abychom vše napravili.
Vážíme si Vás, děkujeme za Vaši shovívavost a věříme, že i tak pro Vás diář bude zdrojem radosti a inspirace po celý rok 2018.
Přeji Vám krásný rok naplněný láskou, radostí a tvořením!
Děkuji, že jste.
Veronika Měchurová, autorka Diáře pro radost